Ústí hlavně Kodudek,

Narodil se, když vyšlo Blonde on Blonde. Poprvé se líbal s holkou, když vyšlo Unknown Pleasures. Ptal se dokola Where Are We Now? v tom roce, kdy vyšel Bowieho singl Where Are We Now. Tak shrnuje svůj život Jiří Imlauf v knížečce Ústí hlavně, kombinující deníkové záznamy, postřehy a poetickou rozcvičku. Zpěvák kytarové kapely Houpací koně, která platí na domácí scéně za nenápadný kult, svůj pohled ale nesměruje jen dovnitř: ukazuje i odvrácenou tvář industriálního města, které je hezčí v noci než ve dne a kde se „řeka snaží propít kopci“. Vtahuje čtenáře do mikrokosmu osvětleného cedulemi večerek a zahaleného v cigaretovém kouři nonstopů, kde se skoro všechny řeči s přísedícími točí kolem hudby; stejně jako jeho život.

Fanoušci kapely by po sbírce měli sáhnout už kvůli historkám z natáčení: jak Houpáči „písničky podlejvali bílým vínem a smažili na pánvi srpnovejch nocí“ nebo jak se Jenny divila, když se dostala do stejnojmenné skladby z alba Hotel Palace. Autor tu přiznává, že ho napadají „blbý rýmy a básničky“ – a místy vskutku zapíná generátor instantní poezie. Mísí se tu texty známých písní s krátkými básněmi, které by lépe fungovaly jako písničky.

Nahlédneme ale i do češtinářského kabinetu, kde Imlauf vysedává o přestávkách s kolegou a poslouchají ruch ulice nebo Blur. Díváme se mu přes rameno, jak si zaznamenává pocity z četby, filmů i poslechu alb. Jako by byly psané v dodávce mezi benzinkou a klubem, kde kapela hraje;…