Kritizovat zakázáno, milé děti

Škola v Újezdě nad Lesy vypadá běžně příjemně: chodby vyzdobené dětskými výkresy, hned za vchodem klubovna se stolním fotbalem, v rohu chodby pingpongový stůl. V přátelských kulisách se ale odehrává drama, z něhož lidé – učitelé i děti – vycházejí znesvářeni. V loňském školním roce tu z aktivity nové češtinářky začal vycházet školní časopis psaný dětmi, zbyla po něm jen tři čísla zavěšená na školním webu, letos už se o pokračování nikdo nepokouší. Vedení školy se nelíbí, když jsou děti kritické ke škole. Učitelku, která děti ke kritickému myšlení vedla, ředitelka potrestala. Otevřenost a přátelské prostředí na základních školách ještě zdaleka není samozřejmostí.

Něco otravného

„Škole vadilo, že tam lidi psali, co si myslí a co by šlo na škole zlepšit, paní učitelku Howe, která časopis vedla, před námi někteří učitelé začali pomlouvat, a letos už češtinu neučí a do časáku se nikomu nechce,“ shrnuje to žačka druhého stupně za rohem školy a nejistě se rozhlédne. „Ale bylo to to nejlepší, co se tady dělo. Díky tomu časopisu už třeba smíme o malé přestávce na chodbu, protože se tam o tom, že nesmíme ze tříd, psalo.“

Na chodby školy se ze zavřených učeben linou běžné zvuky – učitel diktuje látku, děti se něčemu smějí, z dalších dveří je slyšet zvýšený hlas učitelky: „Neotáčej se, nebav se!“ Pingpongový stůl zůstává i o přestávce opuštěný: podle dětí je učitelé napomínají, že u hraní hlučí, tak tam moc nechodí. A klubovna s fotbálkem je zamčená: smí se tam jen pod…