Kočky jsou vrženy

Při četbě „fantastického románu“ Jakuba Horáka se člověk cítí jako při poslechu dua Těžkej Pokondr či vzpomínce na satiru Zuzany Bubílkové. Vše válcuje pocit studu, že se někdo podvolí takovému pitvoření s pozlátkem úspěchu: po zprávách o úspěšném crowdfundingu nelze uniknout titulkům, že kniha už se dotiskuje. Pokud se dalších deset tisíc výtisků prodá, nelze si o vkusu českého čtenáře dělat iluze.

Autorský talent objevují i politici, kteří údajně ani do klávesnice ťuknout neumějí, a o nich píšou knihy internetoví tvůrci názorů, kteří si myslí, že román je takový delší facebookový status. Horák chápe románového vypravěče jako stand up komika, který chrlí hlášky, a protože čtenářova bránice nápor nevydrží dlouho, poskytne jí odpočinek v pasážích založených na plkání o ničem. Stvořit vlastní postavy je pracné, a tak se do děje vkládá Zeman, Ovčáček, Babiš, Faltýnek i Sobotka. Tradice satiry sice radí, že reálné postavy je třeba hyperbolizovat a karikovat, ale i tím Horák pohrdne, takže jeho politici dělají přesně to, co jsme už v novinách četli. Aby to nebyla svodka, jeden výron invence spáchá. Přidá kocoura, který kandiduje na prezidenta, a k němu tým jako z béčkového filmu. Kocour se s politiky postupně setká a je tu finále. Aby autor ukázal, že vidí dál, zabrousíme k zednářům, do toho se vloží pár zajímavostí z české Wikipedie a na úvod kapitol citáty velkých autorů, aby to vypadalo, že autor se k nim řadí.

Jedinou záhadou zůstává, proč to celé psal; týden to jistě…