0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Komentáře17. 9. 20163 minuty

Probuď svého Ziggyho

David Bowie rozuměl rozmarům a úzkostem 20. století jako nikdo jiný

Smrt celebrity vnáší do veřejného prostoru zvláštní nálady. Truchlení se projeví nejen v dojetí, ale také ve snaze maximalizovat komerční zásah. Nastává příležitost vydat neslyšené nahrávky. To je i případ Davida Bowieho, jehož tři nepublikované písně se v říjnu, tedy deset měsíců po zpěvákově smrti, objeví na trhu společně s muzikálovými interpretacemi největších hitů. Fascinaci i touhu pochopit proměnlivého umělce podporuje výstava David Bowie is, jež trhá návštěvnické rekordy a po zastávkách v Evropě míří do Japonska.

Podstatnější než smutek měřitelný penězi však je, že smrt celebrity vede k úvahám, čeho byla symbolem a jak obohatila naše životy. Tady začíná být s odstupem čím dál jasnější, že odešel tvůrce, který nejenže rozuměl rozmarům a úzkostem 20. století, ale také měl recept, jak je překonat.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Od počátku sedmdesátých let plul přes hranice identit, pohlaví i generací. Jeho genialita spočívala v tom, že každému uměl nabídnout něco. A pokaždé něco jiného. Na rozdíl od legend typu The Rolling Stones nebo Neila Younga, jejichž tvorba těží stále ze stejného kreativního zřídla, Bowie nebyl divoký a intuitivní autor, ale konceptuální umělec. Populární hudbu tvořil, ale také o ní i v samotných písních přemýšlel, což není běžné.

Užitečný klaun

„Jsem pierot,“ prohlásil o sobě v sedmdesátých letech, kdy si uvědomil, že populární hudba je commedia dell‘arte 20. století a showman s mikrofonem smutným klaunem postmoderního věku. Klaunem, který může mít na…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Pojďme si promluvit o mužích
Zobrazit články