Jana Matesová: Život ve světě černých labutí

Žijeme v nové etapě globální ekonomiky a společnosti. Po etapě, v níž klíčovou nálepkou byla globalizace, efektivnost, růst životní úrovně a naivita v geopolitice, kterou pak nevyhnutelně nahradila etapa s klíčovými slovy propojenost, vzájemná závislost a přezíraná rizika, přišla s plnocennou ruskou invazí proti Ukrajině a vším, co tato invaze změnila, nová etapa, charakterizovaná na úrovni globální ekonomiky, národních, regionálních i firemních ekonomik nálepkou „odolnost, priorita odolnosti“. Nad světovou ekonomikou už teď totiž krouží nejméně desítka černých labutí. V novém tisíciletí už nejsou výjimečným jevem. Začaly se objevovat s bezprecedentní frekvencí a frekvence jejich dosedání stále roste.

Černou labutí se v ekonomii nazývá externí rizikový jev s nadnárodním dopadem, na který ekonomiky nejsou připraveny. V posledních sedmi letech žijeme v nepřetržitém dosedání černých labutí, případně řešení důsledků jejich dosednutí. Pandemie, ruský útok na Ukrajinu se všemi důsledky pro globální ekonomiku a geopolitiku, zablokování Hormuzského průlivu. Před nimi také velká finanční krize první dekády 21. století a dluhová krize eurozóny.

Ani v jednom případě nešlo o rizika nepředvídaná, naopak. Jednalo se o rizika dobře popsaná i s identifikací důsledků, většinou také s analýzami nejefektivnějších strategií jejich eliminace, anebo přípravy na minimalizaci důsledků. Nebylo jasné, k jakému datu labutě usednou, náhlost je modus operandi útoku černé labutě. Byly však jasně popsány spouštěče takových rizik, některé dokonce měly podobu konkrétních lidských rozhodnutí, rozhodnutí politiků a regulátorů, dalo se jim tedy předejít. Současná černá labuť z Hormuzu je dokonalým příkladem.

Jedno víme jistě: V dnešním propojeném, vzájemně závislém světě a ekonomice budou černé labutě dosedat dál a často. Nejméně desítka už krouží nebezpečně blízko Země. Po zjevném účinku předchozích černých labutí si našly cestu do arzenálu hlavních zbraní hybridní války. Té, která ve světě naplno zuří nezávisle na tom, jestli se politici demokratických států rozhodli přesvědčit o tom většinovou společnost, či ne, nebo jestli dokonce nechali veřejný prostor volný pro další efektivní a oblíbený nástroj hybridní války: manipulaci s informacemi a pro dezinformace.