Školky, asfalt, nebo oboje
Moderní, slušný stát pomáhá svým občanům. Tak v čem je problém?
Má být místo ve školce služba garantovaná státem? Do zajímavého sporu, kde se vláda a parlament nedávno přiklonily ke kladné odpovědi a schválily příslušný zákon, vstoupil nyní prezident. Vyhověl Svazu měst a obcí ČR a zákon vetoval. Reprezentanti svazu pak vysvětlili, v čem vidí problém: města prý nezvládnou splnit požadavek, aby byla místa garantovaná od roku 2020 už pro dvouleté děti. Školkám chybí potřebné zařízení, třeba přebalovací pulty, a slibovaným státním dotacím, které mají vše potřebné zajistit, zástupci měst nevěří. Spor se tak vrací do parlamentu a lidových debat.
Starší muži a mladé ženy
Abychom se v něm lépe zorientovali, připomeňme si několik věcí. Rozšiřovat rozsah státních služeb je výsadou moderních evropských států, v nichž se příjemně žije. Vláda zákonem dává najevo, že mezi ně také chceme patřit.
Nedostatek přebalovacích pultů je sice vážná věc, shrnout hlínu, dovézt kamení, písek a nový asfalt dá ovšem taky práci, a přesto stát staví asfaltovou silnici i do té nejposlednější vesnice.
O nároku na školku se občas mluví jako o socialistickém nesmyslu. V čem je ale víc socialistický než nárok na dotovanou veřejnou dopravu, což je věc, již tady v principu nezpochybnila po listopadu 1989 žádná relevantní politická strana?
Nárok na školky pro rodiny, které je potřebují, má logiku z několika důvodů. Vzdělání dětí je prvořadým veřejným zájmem a každá soudná rodina začíná v jeho naplňování od raného věku. Je tedy logické, aby stát, jehož…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
