Příští stanice Nahlas

Ale že jsme toho spolu za tu jízdu zažili, že jo? Opice, tanec, zpěv, fyzické napadení…“ Steve Aruni se loučí s cestujícími na konečné tramvaje linky 7A. Obvykle tráví dny hraním v londýnských ulicích, kde baví chodce interpretacemi popových šlágrů za doprovodu dvojice robotických opic, propojených s jeho počítačem, díky čemuž se Stevem synchronizovaně hrají na bubínek, basu, a dokonce i otevírají tlamičky a zpívají. Dnes Aruni vystupuje v jedné z mnoha tramvají brázdících hlavní město Finska. Pozvala ho sem umělkyně Kateřina Šedá, která Helsinky na konci března proměnila v rámci festivalu IHME na čtyři dny v ráj „buskerů“, čili pouličních muzikantů.

Tohle propíchnutí bubliny potkalo právě Aruniho. Když do tramvaje před chvílí nastoupil starší pán, hudba a hýbající se opice ho v jeho zavedeném rytmu natolik podráždily, že na muzikanta začal křičet a pak do něj bušil chodítkem pro seniory. Situaci musel vyřešit až řidič, který agresora z tramvaje vyvedl. „Takoví lidé jsou všude. Zkusme se dívat na svět z té lepší stránky,“ reaguje na konflikt hudebník a nechává na zážitek zapomenout hymnou všech optimistů Always Look on the Bright Side of Life.

Zrušit pravidla

Na palubě neklidné tramvaje je dnes shodou okolností přítomná i šéfka festivalu Paula Toppila. „Jsme tiší, neukazujeme emoce. Bojíme se všeho cizího. Tohle náš rytmus hodně nabourává. Tenhle projekt ruší všechna zavedená pravidla,“ komentuje situaci žena, která festival IHME vede už osmým rokem. Pořádá ho soukromá kulturní instituce sponzorovaná místním výrobcem výtahů. S luxusním rozpočtem 600 tisíc eur si může dovolit jednou za rok pozvat do Helsinek vybrané jméno z mezinárodní umělecké scény a s jeho pomocí město na pár dní radikálně proměnit. S dvouletým předstihem oslovuje grémium pěti odborníků na současné umění autora, u něhož cítí potenciál, že by mohl rozčeřit zdejší stojaté vody.