Co moře vyplaví
Islandský spisovatel Sjón spojuje lidové legendy se surrealismem i punkem
Palec vztyčený nahoru a rozzářený úsměv. Tak reagoval bezprostředně po premiéře v pražském Studiu Hrdinů známý islandský spisovatel, básník a textař Sjón na otázku, jak se mu líbila zdejší adaptace jeho knihy Skugga-Baldur (česky vyšla pod názvem Syn stínu). Radost byla nelíčená už proto, že to pro něj byl trochu experiment. Nestává se příliš často, aby se divadelníci pouštěli do jeho námětů: Sjónovo vypravěčství se vyznačuje úsporným jazykem a nečekanými básnickými obrazy, které ční nad zápletkami. To je sice kvalita, za niž Syn stínu získal v roce 2005 prestižní Literární cenu Severské rady, ale divadelníky většinou odrazuje.
Pro herečku Terezu Hofovou však útlá novela představovala srdeční záležitost. Provázela ji v prvních chvílích, když se před lety přestěhovala na Island (mezi Reykjavíkem a Prahou pendluje dodnes). Hlavním hrdinou příběhu situovaného do druhé poloviny 19. století je tyranský pastor a vášnivý lovec lišek Baldur, ale ona se viděla spíše v postavách světáckého Friðrika a Downovým syndromem trpící Abby. U nich nacházela pocity outsiderů nezapadajících do stejnorodé venkovské společnosti.
Proto si knihu vybrala jako základ svého prvního autorského představení a získala od Sjóna svolení převést Skugga-Baldur na jeviště Studia Hrdinů. V energií nabitém divadle jednoho herce Hofová ukazuje nejen krutost toho, jak malá komunita umí vypudit ty, kdo se liší, ale také pečlivě ztvárňuje další motiv. Tím je šílenství…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
