Krajiny Metropole smrti. / Zkoumání paměti a imaginace

Mé Krajiny Metropole smrti vycházejí nyní téměř současně v mnoha evropských i mimoevropských jazycích. Ve dvou z nich je mi tato knížka obzvláště blízká: v jejím hebrejském znění a v mé rodné češtině. I můj život sám je poznamenán touto dualitou mezi rodnou českou zemí a starobylou, nově obrozenou vlastí židovského národa, ve které jsem se – krátce po prožité katastrofě tohoto národa v Evropě – rozhodl žít. Když jsem se tehdy ihned po nabytí samostatnosti mladého Státu Izrael připojil jako šestnáctiletý gymnazista k humanistické zemědělské komuně – kibucu – a zasvětil jí devět let svého mládí, byl jsem si jako mnozí z mé vlastní i předcházející generace vědom jedinečnosti té neuvěřitelné historické události, jíž se účastním – návratu Židů do vlastní země a státu po dvoutisíciletém vyhnanství a rozptýlení v diaspoře, oživení staronového hebrejského jazyka a budování izraelské kultury, stejně jako momentu pro mě neméně významného, totiž uskutečnění ideálu nové, spravedlivější společnosti. Stará, dvěma světovými válkami rozvrácená Evropa byla tehdy pro mě temnou odcizenou minulostí.