Muž, který chtěl chodit ve svetru
Cestu bankéře Pavla Kavánka provázely klotové rukávy i samopaly
Na chvíli se odmlčí, položí si palec na rty, jako by chtěl zabránit nepromyšlenému slovu v cestě ven, a pak řekne: „Myslím, že autoři navrhovaného opatření podcenili jeho negativní multiplikační efekt, který převáží krátkodobé zisky. Pokoušel jsem se to nějakým způsobem vyložit.“ Pavel Kavánek, odcházející šéf ČSOB, touhle strohou a koženou větou popisuje možná poslední opravdu důležité jednání s politiky ve své kariéře: právě se vrátil ze sněmovny, kde v rodící se koalici žije nápad na zvláštní daň pro banky. Není to malá hra, i Kavánkově bance jde o stovky milionů korun ukousnutých ze zisku. Teď ale asketicky vyhlížející muž sedí nad sklenicí minerálky v bonvivánské kavárně Slavia, kde se vůně drahého čalounění mísí s odérem krabičkových cigaret, a při popisu před chvílí skončených jednání se omezuje na slova „podceněný multiplikační efekt“. Ale nepatrné pousmání, které se mu při tom mihne ve tváři, napovídá, že by svůj osobní pohled byl schopný vyjádřit jadrněji. Příliš zřetelné na to, aby šlo přehlédnout, a příliš prchavé, aby budilo jakoukoli naději, že by to opravdu mohl udělat.
Když média přinesla v polovině listopadu zprávu, že Pavel Kavánek ve své funkci letos na jaře skončí, bylo to sice neočekávané, ale žádný senzační průlom: pětašedesátiletý bankéř opustí svoje křeslo po více než dvaceti letech. Bez nadsázky se dá říct, že spolu s ním odchází kus složité historie svobodného Česka. V roli šéfa jedné ze tří největších českých bank se osobně účastnil všech zásadních – dobrých i špatných – politických a hospodářských rozhodnutí a reforem. Byl jedním z těch, kdo se snažili vtisknout tuzemskému bankéřství svou tvář, o níž byl přesvědčen, že je ta správná. A byl hlavní postavou největšího dramatu zdejšího zdánlivě nezáživného bankovního světa – nepřátelského převzetí krachující Investiční a poštovní banky, které se svého času provádělo pod hlavněmi samopalů a dodnes budí rozporuplné reakce. Při součtu toho všeho se nyní zdá, že Kavánkův příběh je v podstatě vyprávění o muži, jenž vyhrál svůj boj.


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.



















