Bychové

Není to žádný překlep – nejedná se o duchy. Jedná se o bychy. Ne však o ty, které je pozdě honiti, jak stanoví jedno přísloví. Jedná se o naši celonárodní lásku k bychům, kteří jsou schopni vyřešit cokoli. Teď bych (už to začíná!) zbytek mi určených úderů mohl věnovat seznamů všech těch bychů, díky nimž by… ne – to nejde: jednou tenhle podmanivý podmiňovací způsob vyslovíte a je to jak kouzlo – pasuje na všechno. A dovede být i smrtící. V lepším případě návykový. Nebo se snad všechny ty herny a kasina týkají něčeho jiného? Zkuste zajít někam, kde mají automaty, a všímejte si očí těch, kdo hrají. Jelikož i jeden český pokerista vyhrál v pokeru miliony, neodolal jsem a na jeden televizní přenos se podíval. I s vědomím, že ti hráči jsou profesionálové, které určitě žádní bychové (není lepší byši?) nezajímají. Pokoušel jsem se při tom výrazy těchto profesionálů porovnat s výrazy třeba basketbalistů, hokejistů, dokonce i golfistů – byť u nich patří k profesionálnímu chování tzv. poker face neboli po česku kamenný ksicht, aby se třeba jejich lepší úder nedotkl horšího úderu souseda. Při pokeru nejde o žádnou radost ze hry, si aspoň já myslím. Pokeristi jsou blíž makléřům než hráčům jakéhokoli sportu.

Už dlouho jsem chtěl o kondicionálech něco napsat…