Společnost jako energetický systém

Před několika měsíci jsem byl požádán, abych vstoupil do komise, jejímž cílem je vytvořit státní energetické koncepce České republiky. Mým hlavním úkolem byla analýza vazeb mezi energetikou a prostředím, tedy otázky budoucího vývoje klimatu, ochrany půdy a šetrného života obecně. Vždyť i jeden ze základních směrů vědecké ekologie spočívá v poznání toků energií v navzájem provázaném společenství například deštného pralesa. Podobně i na lidskou společnost a její kulturu je možné se dívat jako na energetický systém, ve kterém toky dostupných energií přímo vytvářejí charakter civilizace. Už mnohokrát bylo konstatováno, že jedny z hmotně, ale i duchovně nejpokročilejších epoch evropské civilizace, jako byl klasický Řím, renesanční Holandsko či industriální Anglie, spočívaly na dobrém energetickém základě. Prakticky ve všech společnostech, které dosáhly určité úrovně demokratizace, pozorujeme, že měly dostatek laciné energie. Z tohoto pohledu může například dostavba jaderné elektrárny souviset s úrovní občanských svobod či kvalitou české kinematografie.