Jednooký král Saramago

Román Slepota o světě, ve kterém žijí špatní lidé

Mezi očekávané události roku 2010 patří udělení Nobelovy ceny za literaturu

Baracku Obamovi

. Všeobecně se předpokládá, že cenu obdrží za své strhující proslovy, zejména za ten, jejž pronese právě po obdržení ceny… Byl to jen kreslený vtip v magazínu International Herald Tribune, ale jako všechny vtipy, jež za něco stojí, má pravdivé jádro. Není tajemstvím, že švédská akademie prokazuje nejen literární, ale také politickou senzitivitu: dbá na korektní zastoupení zemí a světadílů a často se zdá, že přinejmenším stejně jako literární kvalita váží autorův angažovaný postoj (E. Jelineková, O. Pamuk či V. S. Naipaul). A opravdu: absurdním dovršením oblíbené představy, že autor je tu od toho, aby měnil svět, a že dílo má mít sociální dopad, by bylo udělit konečně cenu někomu, kdo svět opravdu mění, ačkoli žádný román nenapsal. Barack Obama by byl horkým kandidátem i proto, že zatím zůstává také jen u slov, takže posun nebude tak prudký.

Vztah angažovaného postoje a tvorby je ve skutečnosti daleko složitější a rozporuplnější. Málokdo bude tvrdit, že G. G. Márquez nestojí za čtení, ovšem jak s tím souvisí jeho celoživotní slabost pro Castra, to je trochu záhada. A možná ještě zajímavější je případ jiného nobelisty, portugalského romanopisce Josého Saramaga (1922), jemuž tu v překladu právě vyšel…