Anketa: V čem je pro vás jako básníka, básnířku Karel Hynek Mácha inspirující? (Nebo vás to zcela míjí?)

LADISLAV ZEDNÍK

Vzpomínám si, jak jsem prvně listoval Máchovými sebranými spisy – bylo to někdy na střední – a říkal si: „Co na tom Máchovi všichni vidí, to je samé Dívčina na břehu sedí, žalně do vody hledí… A kde nic tu nic.“ Jenže pak jsem narazil na báseň Těžkomyslnost a všechno se najednou obrátilo – ta báseň ke mně totiž promluvila svou niternou existencionalitou tak osobně a naléhavě jako snad do té doby žádná. A tak jsem hledal dál – a nacházel. K Máji jsem se propracovával dlouho a s obtížemi. Nakonec si mě ale získal – obdivuji jej pro jeho výlučnost platnou nad rámec českého literárního kontextu, pro tak svrchované zlyrizování příběhu, s jakým jsem se v obdobné naléhavosti později setkal snad jen v Holanových Příbězích (Holan Máchu doslova ctil).

KATEŘINA RUDČENKOVÁ

Karel Hynek Mácha a jeho Máj mě nikterak neinspirují, tento druh romantické rýmované poezie je mi zcela cizí, je však pravděpodobné, že mě ovlivnil, aniž bych si toho byla vědoma. Na rozdíl od básní jsem se zájmem četla jeho intimní deník.

PETR HRUŠKA

V tom, jak dokázal poezii vymanit z vnější služebnosti. V Máji přestala být konečně česká poezie pouhým společenským činitelem pomáhajícím vzdělávat, nabádat, budit, utěšovat, zkrášlovat a poučovat. V Máji se česká poezie stala sama sebou – vzrušeným a vzrušujícím vrhem do nicoty, marnosti, utrpení ducha, jenž „hledá to, co není“. A hledá to tak opravdově a osobitě, že hrůza přechází v krásu.

BOGDAN TROJAK

Tím, že zůstal na věky mladým básníkem. Je v něm všechno to, o co s přibývajícím věkem přicházíme. Inspiruje tím, že měl sen, touhu a ideál dvacetiletého člověka. A nic na tom nemění skutečnost, že se často díval na svět z pozice pesimisty. O svůj ideál se nepřestal nikdy rvát. Na Máchovi je pro mě nejinspirativnější to, že celé jeho nitro vyplňuje po okraj mladý básník, z něhož se už nestal usedlý litoměřický právník…