Cesta k důstojné sebevraždě
Pro Améryho byla dobrovolná smrt nejkrajnější podobou svobody
S esejistickou tvorbou Jeana Améryho se pojí bytostná nesnáz. Jeho myšlení je výjimečné nejen svou pronikavostí, ale především zkušeností krutého mučení a smrti, jež tvoří klíčovou podstatu většiny jeho knih (Bez viny a trestu, O stárnutí). Jakmile tak recenzent začne polemizovat s radikální skepsí jeho uvažování, pře se vlastně s jeho životem. Už už drze otevírá ústa, ale hned mu je zase zavírá pocit vlastní arogance, který se ještě zesiluje v konfrontaci s otázkou filozofa Theodora Adorna „Jak žít a myslet po holocaustu?“, k níž může jen mlčet. Na rozdíl od Jeana Améryho.
Poslední triumf jáství
Narodil se jako Hans Mayer ve vídeňské napůl židovské rodině. Otec však zemřel v první světové válce a matka ho vychovávala v katolické víře. Jeho židovství tak neurčovala kulturní a náboženská tradice, ale norimberské zákony a vytetované číslo na levém předloktí. Za druhé světové války se zúčastnil odboje v Belgii, věznilo ho a mučilo gestapo a posléze ho deportovali do Osvětimi, Buchenwaldu a Bergen-Belsenu. Své jméno si změnil na francouzský akronym proto, aby demonstroval svůj rozchod s německým prostředím, dlouhá léta dokonce zakazoval vydávat své knihy v Německu a Rakousku. Dva roky po publikaci poslední z nich s názvem Vztáhnout na sebe ruku. Rozprava o dobrovolné smrti Jean Améry v jednom salcburském hotelu spáchal sebevraždu. Psal se rok 1978.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
