Když stát vodí za ručičku

Štědré vynakládání veřejných prostředků na blahobyt dětí se leckdy míjí účinkem

Když básník William Wordsworth napsal, že „dítě je otcem člověka“, chtěl tím říci, že člověk své nejlepší vlastnosti častokrát čerpá z dětství. V současné době se řada vlád domnívá, že štěstí celé společnosti lze dosáhnout vydáváním prostředků na péči o její nejmladší členy: o jejich zdraví, vzdělání a celkový blahobyt. Těmto snahám se podrobně věnuje zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a klade si otázku, zda se kýženého cíle daří dosahovat.

Zpráva klade důraz na měřitelná fakta a nese se v jiném duchu než zpráva Dětského fondu Organizace spojených národů (UNICEF) z roku 2007, která vyvolala pozdvižení tvrzením, že dětem v Británii se nevede dobře. UNICEF se až příliš řídil tím, jak mladí v průzkumech vypovídali o svých pocitech (například jestli mají „hodné a vstřícné“ spolužáky). Nová studie naopak zdůrazňuje hmatatelnější skutečnosti jako očkování a výsledky školních testů.

Stejně tak OECD neporovnává blahobyt dětí ve svých třiceti členských státech pomocí jednoho jediného ukazatele. Badatelé si ze stovek parametrů zvolili jedenadvacet a seskupili je do šesti kategorií: hmotný blahobyt, bydlení a životní prostředí, vzdělávání, zdraví a bezpečnost, rizikové chování a kvalita školního života. Na jejich základě pak z jednotlivých…