Odkud jsme se vzali
Polského spisovatele Andrzeje Stasiuka přitahují místa, která připomínají náš počátek
„Dzień dobry.“ Zahradou zalitou podvečerním sluncem přichází mohutný nakrátko ostříhaný chlap v plandavých kalhotách a vytahaném triku a nejistě se usmívá. Doprovázejí ho tři psi a několik koček, zatímco se z okolních svahů k chlévům v údolí majestátně loudají tlusté krávy. Ve Wołowieci, zapadlé polské vesničce v Nízkých Beskydách, žije jeden z nejzajímavějších současných polských spisovatelů
Andrzej Stasiuk
(1960).
Když mu u nás před osmi lety vyšel překlad Haličských povídek, byla to literární událost, o níž se hodně psalo i mluvilo. Soubor různých tragicko-komických i banálních příběhů postaviček z podhorských vesnic upoutal svým poeticky kultivovaným jazykem i přesným popisem společenství „legie vyděděnců“, které míjely všechny ekonomické i politické změny devadesátých let. Lépe řečeno je před nimi imunizovala jejich svébytná kultura bez historické kontinuity. Jako by se region, v němž vedle sebe po staletí žili Poláci, Židé a Ukrajinci, proměnil po tragédii holocaustu a násilném poválečném vysídlení Rusínů v zakletou krajinu duchů.
Po následujících překladech Stasiukových neméně zdařilých knih Jak jsem se stal spisovatelem (2004) a Dukla (2006) se na pultech…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V Maďarsku vrcholí předvolební kampaň
Statisíce Maďarů vyrazily během nedělního státního svátku do ulic Budapešti. Jedni na podporu vládnoucí strany Fidesz a jejího předsedy, premiéra Viktora Orbána, druzí na pochod, v jehož čele šel Orbánův vyzyvatel, europoslanec Péter Magyar z opoziční strany Tisza. Šlo o největší politická shromáždění před parlamentními volbami, které čekají Maďarsko za čtyři týdny.
