Na společné cestě k normalizaci?

Třiatřicet let po „rozvodu“ se v nově vytvořených státech zcela přirozeně dostávají do popředí problémy domácí politiky. Běžní občané se tak moc nedostanou k tomu, aby sledovali, co se děje u sousedů, ať už pro nedostatek času, nebo slabší zájem. A přece se občas na Slovensku i v Česku souběžně vyskytnou témata, která upoutají pozornost veřejnosti. Po tyto dny zarezonovaly zejména tři spory: o veřejnoprávní média, neziskovky a o pravidla voleb.

Ten první vyvolal odchod respektovaného moderátora České televize Václava Moravce, protože už nedokázal garantovat nezávislost redakční práce ani kritickou reflexi politických událostí. Vedle podpory svých příznivců si vysloužil ostrou kritiku od vedení ČT, podle něhož pochybil, když po dlouhá léta odmítal pozvat do diskusního pořadu Tomia Okamuru. Přestože Okamura je obžalován z podněcování nenávisti vůči menšinám a migrantům na svých volebních plakátech, podle vedení ČT musí veřejnoprávní médium k politickým aktérům přistupovat spravedlivě. Václav Moravec se však odvolával na Kodex České televize, který hovoří o „dobírání se pravdy“ pomocí faktů. Upozornil na „nenápadnou normalizaci“ v podobě politiky „pseudovyváženosti“, když se „dělaly čárky podle toho, kolik zástupců jednotlivých stran se objevilo v pořadu“.

Média veřejné služby na Slovensku pamatují bouřlivé časy. Symbolizovali je tři ředitelé. Tím prvním byl v letech 1996–1998 Igor Kubiš, pod jehož vedením se televize stala hlásnou troubou premiéra Mečiara, útočila na prezidenta Kováče, na Evropskou unii i NATO, přinášela evidentní dezinformace. Po porážce Mečiara ve volbách v roce 1998 se nejvýrazněji profiloval Václav Mika (2012–2017). Sledovanost zpravodajství se zdvojnásobila, veřejnoprávní televize se považovala za nejobjektivnější, o prvenství soupeřila s Markízou.

Redaktoři a redaktorky mluvili o příznivé změně atmosféry, podle poslanců vládnoucího Směru a premiéra Fica však měli blízko k „bratislavské kavárně“. Po Mikovi nastoupil ředitel Jaroslav Rezník (2017–2022), který se v roce 1997, ještě za Mečiarovy vlády, stal na osm let generálním ředitelem rozhlasu a později se mu na dalších osm let podařilo získat post generálního ředitele Tiskové agentury SR. Telerozhlas pod jeho vedením během pandemie i války na Ukrajině šířil dezinformace a dával prostor konspirátorům. Rezník v duchu principu „vyvažování“ obhajoval názorovou pluralitu i za cenu prezentování názorů popírajících základy demokracie. S tím nesouhlasili jeho četní kritici, podle nichž nelze vyvažovat fakta lžemi. Novinářka Zuzana Kovačič Hanzelová, jež po odchodu několika osobností spolu s dalšími jedenácti dala výpověď, mluvila o „tvrdé normalizaci“.