Zabráníme cenzuře! Jak to vypadá, když se v Česku z „bruselského“ zákona stane kulturní válka

Na imagi doposud nerozbitné vládní koalice se minulý týden objevila prasklina. Způsobil ji spor o to, kam až jsou jednotlivé subjekty schopny dojít v ideologickém boji proti údajné cenzuře. Mává se vzletnými termíny typu svoboda slova, ale v jádru jde o nudně znějící zákon o digitálních službách, který má do českého práva převést evropské nařízení známé pod zkratkou DSA. Cílem je posílení bezpečí, předvídatelnosti a důvěryhodnosti v on-line prostředí. Tři slova symbolizující pro spoustu lidí „unijní regulaci“ jsou samozřejmě pro některé koaliční poslance noční můrou. Část z nich ji chce „opravit“, další ji hodlá odmítnout a zbytek je překvapen tím „humbukem kolem“.

Co je priorita

Zmíněný evropský Digital Services Act má v teorii chránit uživatele sociálních sítí, on-line médií či webových tržišť. Zavádí jednoduché pravidlo – co je nelegální v běžném prostředí, je nelegální i on-line. Pokud tedy na sítích uživatel vytvoří nezákonný obsah (nezákonnost je posuzována podle existujících právních předpisů, v Česku tedy podle trestního zákoníku), daná platforma ho bude muset smazat.

A právě tohle je pro část koaličních poslanců největší problém. Vidí za tím totiž „potenciál cenzury“ a podle svých slov se obávají, že by mohlo dojít k tomu, že platformy budou mazat obsah, který obsahuje „nepohodlné názory“. Při otázce, „jaké to jsou“, nebývají poslanci konkrétní – obecně tvrdí, že třeba ty, co nevyhovují Evropské komisi či neziskovým organizacím. Jejich námitky zkouší na svých stránkách vyvracet gesční ministerstvo průmyslu a obchodu: „Nařízení neurčuje, jaké názory jsou v pořádku, dotýká se pouze nezákonného obsahu.“ Jde o klíčové nařízení, jež platí ve všech členských státech Unie, s výjimkou pěti zemí včetně Česka.