Červená řeka

Stříbrné a měděné rudy byly dolovány v jižním Španělsku již v římské době. Kyselé důlní vody srážely oxidy železa a zabarvovaly místní řeku, které se začalo říkat Rio Tinto neboli Červená řeka. V roce 1873 koupili doly Rothschildové a modernizovali těžbu. Nově založená společnost Rio Tinto se záhy vypracovala na hlavního světového producenta mědi. V době občanské války se zástupcům společnosti podařilo domluvit prodej španělského pyritu do Německa, což Frankovi pomohlo při financování tažení proti republikánům. Britské investice do těžebního průmyslu měly být jeden z hlavních důvodů, proč Spojenci za 2. světové války neintervenovali proti fašistickému Frankovu režimu.

Po válce se společnost Rio Tinto spojila s australskými a kanadskými těžaři a stala se jednou ze tří největších těžebních firem světa. V posledních letech se však začala dostávat do problémů, které skončily jejím převzetím čínskou, státem vlastněnou firmou Chinalco. Rio Tinto byla mezi geology pojmem nejenom pro množství vytěžené mědi, hliníku, diamantů či uhlí, ale také pro svoji dravost a bezohlednost. Firma se například zapletla do separatistického hnutí na Papui-Nové Guinei, kde zároveň přehlížela dopady těžby na životní prostředí. Byla kvůli tomu vyškrtnuta z portfolia norských penzijních fondů.

A teď ji vlastní Číňané, kteří nejprve získali značný podíl na nerostném bohatství Afriky, a nyní mají přístup k velkým…