Jak žít navždy

Jak pravil John Maynard Keynes,„v dlouhodobém horizontu jsme všichni mrtví“. To je pravda. Ale dal by se ten dlouhodobý horizont výrazně protáhnout? A pokud ano, jak na to a kolik to bude stát? O nesmrtelnosti sní lidé odnepaměti. Usilují o ni od té doby, co si první alchymista usmyslel vynalézt elixír života stejně jako kámen mudrců. O nesmrtelnosti se píše i v próze, od Haggardova románu Ona až po Herbertovu Dunu. A dnes, po několika desetiletích biologického výzkumu, má několik badatelů za to, že už je nadosah.

Přitom je potřeba porozumět, proč organismy včetně lidí vůbec stárnou. Lidé jsou jako stroje: postupně se opotřebují. To je zjevné. Ovšem stroj lze vždycky opravit. Dobrý mechanik dobře vybavený náhradními díly ho dokáže udržet v chodu nekonečně dlouho. Nakonec nemusí zůstat žádná původní součástka, ale stroj funguje dál, asi jako ta známá Lincolnova sekyrka, která měla tři nová topůrka a dvě nové hlavy.

Zůstává samozřejmě otázka, zdali ten stroj stojí za opravu. Tady jdou příroda a člověk proti sobě. Anebo trochu jinak řečeno, nesouhlasí tu spolu dva aspekty přírody. Z pohledu jedince je životně nezbytné přežít, protože mrtvý organismus se nemůže rozmnožovat. I proto je pochopitelné, že se během evoluce u člověka vyvinul strach ze smrti, a vzhledem k tomu, že stárnutí je jistá cesta ke smrti, asi nikoho nepřekvapí, že lidé chtějí…