Návštěva v Cchinvali

Připravte se na nejhorší, navštívíte město duchů – tak zněla slova ruských vojáků. Tři dny po nejtěžších bojích o jihoosetinské Cchinvali pootevřela ruská armáda první dvířka pro zahraniční novináře, shromážděné v severoosetinském Vladikavkazu. Cesta bude na vlastní riziko, dvě hodiny natáčení, poté hned zpátky – takové byly podmínky vojáků. Přijímáme. Jinou cestu do válečné zóny jen těžko najdeme.

Na území Jižní Osetie se ještě bojuje. Rusové už ale spěchají ukázat zahraničním novinářům údajnou „humanitární katastrofu“ a „genocidu jihoosetinského národa“. Brzy po vjezdu na jihoosetinské území projíždíme bývalými gruzínskými vesnicemi Kechvi, Tamarašeni, Nižnyje a Věrchnyje Achaveti – malé gruzínské enklávy uvnitř jinak proruského území. Vylidněné domy hoří. Teprve později se dozvídáme ze zpráv Human Rights Watch, že se tudy před několika dny prohnala vlna jihoosetinských milicí, které vraždily a rabovaly, kde se dalo. Údajně se mstily Gruzíncům za činy jejich vojáků v Cchinvali. Ruští vojáci mlčí a zahánějí nás dovnitř vojenských transportérů. Náš cíl je prý Cchinvali, nic ostatního nás nemá zajímat.

Z vojenských transportérů vystupujeme až v centru jihoosetinského správního centra, přímo u tří rozstřílených gruzínských tanků. Kromě všudypřítomné vojenské techniky je město prakticky prázdné. Zbyli jen staří lidé a pár mladých Osetinců, kteří…