Mimochodem
„Všechny zábrany jdou stranou, žádné slovo neplatí, jakmile promluví rozmnožovací pud. Život v nejprimitivnější formě řve a huláká, jeho síla je zcela bezohledná. Bylo mu zle,“ popisuje pocity své postavy v nové povídkové knize Olej do ohně Lubomír Martínek. Doporučuji k přečtení.
„Všechny zábrany jdou stranou, žádné slovo neplatí, jakmile promluví rozmnožovací pud. Život v nejprimitivnější formě řve a huláká, jeho síla je zcela bezohledná. Bylo mu zle,“ popisuje pocity své postavy v nové povídkové knize Olej do ohně Lubomír Martínek. Doporučuji k přečtení.
Jakožto příslušnice generace tzv. Husákových dětí narozených v druhé polovině 70. let tu hulákající přírodu vidím u svých vrstevníků a především vrstevnic. Boom miminek. Ženy se druží do hloučků s monotématem svých ratolestí a i já sama na sobě pociťuji, co je to společenský tlak a jak autoritativní je příroda, když se hlásí o slovo. V jakémsi rozhovoru před necelými dvěma lety jsem prohlásila, že děti jsou výrazem sobecké biologické potřeby. Na tom cynicky znějícím výroku bych nic neměnila ani dnes, přestože za sobce, kteří myslí především na sebe, jsou často pokládáni spíše zodpovědnosti se bránící, vztahům i dětem se vyhýbající singles. I sobectví má ale více stran a já se někdy ptám, zda to s velkým S je především neochota přistřihnout křídla své vlastní volnosti, anebo je to spíš ochota být po vůli tikotu svých biologických hodin. Touha pečovat a hýčkat své vlastní malé já, které na oplátku tak neproblematicky dává smysl každodennímu lopocení.
Zda je plození dětí jaksi z definice pěkná věc, anebo především sobecká varianta péče o sebe, to nevím a na ten účet snesu i nějaké to vaše…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
