Klíče k simulakrům

Poznámkou Klíče k Číně (Respekt č. 22/2005) zareagoval redaktor Jiří Sobota na můj článek v Hospodářských novinách, kde jsem krom jiného vyjádřil přesvědčení, že český tisk projevuje při zpravodajství o zemích, jako je Kuba nebo Čína, sklon automaticky aplikovat optiku naší vlastní historické zkušenosti, což může být na překážku porozumění často velmi odlišné realitě. Autor poznámky oproti tomu soudí, že právě naše přímá zkušenost s totalitou nám dává do rukou klíč k pochopení těchto a podobných režimů.

Tato improvizovaná výměna nastolila zajímavou, zdaleka ne pouze akademickou otázku, jak a nakolik ovlivňuje naše vlastní minulost chápání cizí současnosti. Může nám být ku prospěchu, nebo na škodu? Představuje naše minulá zkušenost s (zdánlivě či skutečně) obdobnou situací relevantní informaci při pohledu na jiné země?

Falešné analogie

Generalizace vlastní zkušenosti je legitimní princip, který nám pomáhá orientovat se ve složité realitě. Stačí se jednou spálit, abychom se napříště vyvarovali všeho, co připomíná oheň či rozpálená kamna. Užitečnost takové mentální abstrakce je nesporná, ale relativní: stejně tak může stačit jeden nepříjemný zážitek s příslušníkem jiného etnika, abychom byli nadále a priori podezíraví vůči celé skupině.

Generalizující abstrakce jsou ošidné: zatímco horkost se dá zobecnit, chování jednotlivce v rámci etnické skupiny většinou nikoli. Opatrnost při…