Obludný svět české pohádky

Jako vždycky na konci roku i letos vysílaly české televizní stanice osvědčené pohádky a pohádkové komedie ze „zlatého fondu národní kinematografie“. Až na výjimky jde o díla vyrobená v tuhých padesátých letech: Pyšná princezna, Císařův pekař a Pekařův císař, Obušku z pytle ven atd. Době vzniku odpovídá odpudivé a prolhané ideologické poselství, které z těch příběhů čiší a které lze zjednodušeně shrnout takto: utlačovaný prostý lid (či jeho individuální zástupce) s čistou duší a srdcem na dlani musí zvítězit nad zkaženými boháči a feudály; ty je třeba buď přivést na správnou cestu (kterou určuje plebs a jeho momentální potřeby), nebo bez dlouhých řečí uzemnit a obrat o majetek.

Je fakt, že spousta snímků z padesátých let se opírá o pohádky, nebo je kopíruje, a taky je pravda, že zmíněné poselství není národní specialita. Problém je jinde: tuzemští stalinisté si ze starých příběhů pro děti kdysi vybrali to, co jim konvenovalo, patřičně to přibarvili a všechno ostatní zatrhli – bohužel byli natolik úspěšní, že vytvořili jakousi „základní linii“ filmového pohádkového příběhu, která bezchybně souzní s národními nectnostmi a úspěšní tvůrci se jí drží dodnes (stačí jmenovat jen namátkou: Z pekla štěstí I. a II., Princezna ze mlejna I. a II. atd.).

V „mainstreamové“ české pohádce je král buď darebák, nebo senilní šišlající idiot anebo pošetilý stařec. Má-li…