Co s Jásirem Arafátem

Následující texty pocházejí z diskuse čtenářů nad komentářem Tady cestovní mapa končí (Respekt

č. 38/2003). Do debaty se lze zapojit na adrese www.respekt.cz.

Arafát je symbol naděje. Likvidací Arafáta by Izrael jen zdůraznil vnitrostátní postoj vůči Palestincům: „Budeme s vámi jednat, protože to chce Západ. Budeme však vždy používat sílu.“ Arafát se zdá Izraelcům příliš radikální, dnešní palestinské generaci zase přijde až příliš tolerantní. Je třeba si uvědomit, že přílišným potlačováním radikálních osvobozeneckých hnutí neboli teroristických organizací by ztratil podporu svého lidu. Stejně jako Izraelci vyrůstala dnešní palestinská generace v atmosféře války, kde je obrana vlasti důležitou součástí života. Použité prostředky ztrácejí v takto vytvořené mentalitě morální kritérium. Jedinými dnešními palestinskými bojovníky jsou zatím bohužel teroristé, takže příliš radikální postup vůči nim od vůdce národa by mohl připomínat vlastizradu. Princip „když mi dáš facku, nastavím ti druhou tvář“ navíc arabská mentalita moc neuznává. Jistěže palestinské intelektuální elitě došlo, že bez podpory Západu, a tudíž dokud trvá terorismus, nemá Palestina šanci existovat, elita však z definice není většina. To, co lidé běžně považují za morální, neovlivní názor většiny dnešních Palestinců, momentální způsob boje považují za odpovídající situaci, v níž žijí. Pokud se Izrael zbaví…