Běda matkám

Česká politika na čas přišla o jednu z nejvýraznějších političek: minulý týden Hana Marvanová složila poslanecký mandát. Nelze se jí divit, po tom všem okázalém a občas obhroublém podivování se v politických kuloárech i médiích, jak chce naráz zvládat práci v parlamentu i péči o svého čerstvě narozeného třetího syna. Doufejme jen, že Hana Marvanová neodchází na dlouho – v politice bude chybět.

O poslankyni Marvanové politici a novináři často hovořili jako o nevypočitatelné ženě. Ve skutečnosti byla její kritická loajalita vůči Unii svobody až obdivuhodná. Mezi tuzemskými poslanci, kteří inklinují k dvěma extrémům – buď mlčenlivá servilita, nebo destruktivní rebelie –, byla Marvanová vzácnou výjimkou. Kritickou loajalitu projevila i vůči Špidlově vládě: zarputile odmítala zbytečné zadlužování státu, v rozhodujících chvílích ale kabinet podpořila, protože lepší alternativa není v dohledu.

Odchod Marvanové může mít nepříjemný dopad. Mnozí si mohou říct, že v politice není místo pro zásadové lidi – nebo pro matky s dětmi. Přihlouplých výroků na její adresu bylo totiž dost, v hulvátství ovšem vyhrál Jiří Hanák z Práva, který před její rezignací napsal: „První rozpočet vlády Špidlovy houpal se na knoflíku podprsenky poslankyně Marvanové. A reformní zákony visí na čistých plenkách malého Andreje.“ Takto se k ženám nechová, ani kdyby byl Hanák právě v pubertě.

Dnes se v Česku vede diskuse, jestli po vzoru západní Evropy…