Sedmá roto, do boje

Celých šest let trvala reforma francouzských ozbrojených sil, která začala v roce 1996 po zkušenostech s válečnými událostmi na Balkáně. Tehdy Francouzi pochopili, že silná a moderně vyzbrojená armáda zůstává nejen zárukou bezpečnosti státu, ale i podmínkou postavení významné mocnosti. Nedávná premiéra francouzských profesionálů v Afghánistánu ale ukazuje, že nejsou ani zárukou bezpečnosti, ani důkazem imperiálního postavení Francie.

Málo peněz, málo muziky

Iniciátor reformy, prezident Jacques Chirac, ji odůvodnil slovy: „Francie už nepotřebuje povolance a jejich zdlouhavý a časově omezený výcvik. Současné válečné konflikty vyžadují dokonalé zvládnutí technologicky náročných zbraní a mobilní jednotky perfektně vycvičených profesionálů.“ Základní vojenská služba, ztělesňující ve vědomí národa občanskou uvědomělost a republikánský svazek, proto po bouřlivých polemikách vzala za své. Vojáka-občana v kasárnách vystřídal v průběhu minulých let profesionální žoldák. S profesionalizací šlo ruku v ruce snížení stavu vojska a techniky. V roce 1996 měla francouzská armáda téměř 300 tisíc vojáků z povolání a 200 tisíc branců, nyní má celkem 437 tisíc mužů. Stíhaček měli Francouzi před šesti lety 405, dnes 360. Helikoptér bylo před profesionalizací 340, letos jen 200. Jak ale ukazuje průzkum bojeschopnosti, momentální situace je spíš horší než před profesionalizací. Nedostačující materiální a finanční podmínky vojáky frustrují, což se dle výzkumu projevuje…