Zakázaná extáze

Valí se to na nás ze všech možných stran. Pozor drogy! Uchvátí-li tě, zahyneš! - dovídáme se z televize, novin, řečí v hospodě, billboardů podél cest. Riziko je tak obrovské, že se Parlament rozhodl před dvěma lety tvrdě zasáhnout. Novela trestního zákona dala možnost policii stíhat každého, koho podezírá z držení drogy v množství „větším než malém“. Přísnost proti drogám ale neuspěla - v zemi jich je víc, prosazují se ty více nebezpečné a přitahují i víc kriminality. Tento výsledek alespoň před měsícem shrnula vládní komise, která během dvou let monitorovala drogovou scénu. Politici zatím nenavrhli, jak neúspěšný postup nahradit něčím efektivnějším. Už proto je dobré občas zvednout hlavu a podívat se, čím se český boj s omamnou hrozbou liší například od poměrů v západní Evropě. Na první pohled je vidět - rozdíly jsou větší než malé.

Na kometě

„Občas to nejsem schopen vysvětlit ani svým vrstevníkům. Smějí se mi, že jsem si léta hrál na věčně mladého,“ říká čtyřiatřicetiletý Jiří z Prahy. Úspěšný majitel malé reklamní agentury objevil počátkem devadesátých let, podobně jako mnozí jeho někdejší kamarádi z gymnázia, neodolatelné kouzlo plynoucí z kouření marihuany. "Když nám bylo šestnáct, pili jsme pivo. Hospodské debaty o knihách a smyslu života, divoké mejdany v bytech rodičů a zvláštní stav mysli za ranních kocovin - to všechno bylo hodně inspirativní. Připadali jsme si před spolužáky napřed a mně se zdálo, že chlast je dobrou odpovědí na…