Letmé stíny Boha praotců
V padesátých letech 20. století se předmětem svobodného a bezprostředního abstraktního vyjádření stal samotný proces tvorby. Fascinující zkušenost tohoto objevu je již téměř zapomenuta, takže není snadné vybavit si původní étos, s jakým jej prožívali jeho objevitelé a současníci. Výjimečnou možnost seznámit se s dílem jednoho z nejvýznamnějších českých umělců tohoto období nabízejí dvě pražské výstavy Roberta Piesena k 80. výročí jeho narození. Obě poprvé v širším výběru představují také Piesenovu pozdější tvorbu, u nás dosud zcela neznámou. V Praze Piesen představil svou tvorbu naposledy v roce 1959. V lednu 1965 emigroval do Izraele a jeho výstavy v zahraničí (v Tel Avivu, Ein Hodu, Jeruzalémě a Vídni), jež mohly ukázat pouze zlomek tvorby, nevyvolaly mimo okruh přátel větší pozornost. Malíř zemřel v Izraeli na infarkt 20. ledna 1977 ve věku 55 let. V poslední době vzbuzuje jeho dílo snad největší pozornost ze všech jeho generačních či uměleckých vrstevníků.
Trest i smíření
Rod Piesenů pocházel údajně ze Španělska, téměř všichni blízcí i vzdálení příbuzní toho jména žili až do třicátých let v Praze. Prarodiče z otcovy strany měli domovské právo v Libni, kde dědeček býval koncem 19. století dokonce starostou. Dvě z jejich čtyř dětí, Richard a Julius, studovali ve Vídni a za první světové války založili v Jindřichově Hradci továrnu na hnojiva. Tam se Richard také oženil s Emilií Matouškovou, která přestoupila na židovství a přijala jméno Rút.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
