Nemám čas stát na každé barikádě
Rámeček
Finsko-švédská prozaička a básnířka MÄRTA TIKKANENOVÁ patří k nejčtenějším a nejvíce překládaným severským autorům. Narodila se roku 1935 v Helsinkách, dlouhá léta pracovala jako novinářka ve finských a švédských novinách, v letech 1972–81 byla ředitelkou Helsinského městského švédského dělnického institutu. Angažovala se v hnutí za lidská práva, jako feministka apod. Po úspěchu feministického románu Muže nelze znásilnit (1975) a především románu ve verších Příběh lásky století (1978) inspirovaného životem se spisovatelem a grafikem Henrykem Tikkanenem (1924–1984), který propadl alkoholu, se živí jako spisovatelka ve svobodném povolání. Z jejích dalších knih připomínáme prózy Tma hluboká jako radost (1981) a Sofiina vlastní kniha (1982) o nemocné dceři. V roce 1979 získala severskou cenu za ženskou literaturu. Česky z jejího díla vyšel zatím jen Příběh lásky století (2000).
Začala jste psát už jako dítě. Proč jste vstoupila do literatury tak pozdě?
Protože jsem potkala muže, který mě okouzlil natolik, že jsem s ním chtěla strávit celý život. Už tenkrát jsem měla pocit, že s ním nemohu žít a zároveň psát - Henryk Tikkanen byl příliš intenzivní, pohlcující a stravující. A tak jsem si řekla, že budu napřed žít, a psát začnu, až budu mít něco odžito. A to se také stalo! První román jsem vydala až v pětatřiceti. Napsala jsem ho za osmnáct dní, spíš nocí, tenkrát všechno, co se ve mně za dlouhá léta nashromáždilo, vybuchlo.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
