Všechny publikované články
Co se děje ve světě
Maysoon Zayid, atraktivní vystudovaná herečka z univerzity v Arizoně už čtyři roky vystupuje coby odvážná arabská Američanka, která narušuje veškerá tabu politické korektnosti a utahuje si jak z řadových Američanů a jejich představ o „zlých“ Arabech, tak z mnohých arabských nectností.
V Jihlavě hráli Soukromé století
Přestože se neustále tvrdí, že na dokumentární film není nikde dost finančních prostředků, letošní ročník mezinárodního festivalu dokumentu, který včera skončil v Jihlavě, vybíral z 1100 přihlášených snímků. Mezi díly se objevil nový trend, ve kterém se filmaři podobají spíše archeologům. Prohrabávají staré soukromé archivy a ukazují nám jiné, mnohdy překvapivé pohledy na naši nedávnou minulost.
Idyla jako stvořená pro vraždu
Člověk snadno podléhá dojmu, že bezpráví a zvěrstva se odehrávají jen v Africe, Latinské Americe nebo Asii a nás se tak úplně netýkají. Letošní ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět promítá několik snímků, které připomenou, že útlak a zneužívání existují i mnohem blíž. Hrdinkami těchto příběhů jsou ženy.
Musíme vymyslet nový mýtus
KRZYSZTOF ZANUSSI patří k osobnostem, které utvářely kulturní i politické myšlení dnešního Polska. Narodil se ve Varšavě roku 1939. Studoval fyziku a filozofii, ale proslavil ho další obor jeho studií: filmová režie. V 60.–70. letech natočil řadu filmů, z nichž připomeňme alespoň „Strukturu krystalu“ (1969), „Čtvrtletní bilanci“ (1974), „Ochranné zbarvení“ (1976), „Spirálu“ (1978). Zanussi je také autorem televizních dokumentů, divadelním a operním režisérem, publicistou, teoretikem a pedagogem; v současnosti působí jako umělecký vedoucí filmového studia.
V Íránu je žena mocná
rámeček
ZIBA-MIR HOSSEINI (nar. 1952 v Íránu) vystudovala v Anglii sociologii, má doktorát z antropologie v Cambridgi a dnes působí na Londýnské univerzitě. Je odbornicí na Blízký východ, specializuje se na výzkum genderu, rodinných vztahů, islámu a práva. Na tato témata napsala řadu studií a podílela se jako režisérka na dlouhometrážních dokumentech Rozvod v íránském stylu (1998) a Na útěku (2001), které vzbudily velkou pozornost.
Konec rámečku
Jste Íránka, zabýváte se problémy své rodné země, proč žijete ve Velké Británii?
Protože v Íránu nemůžu najít práci. Už od 80. let, kdy jsem absolvovala pohovor před zvláštním výborem pro kulturní revoluci – byl to spíš výslech – a neuspěla jsem. Taky se mi rozpadlo manželství. Můj první manžel byl typický islámský šovinista, chtěl mít absolutní kontrolu nad mým životem a já už to nesnesla. Byla to permanentní soukromá válka. Tak vlastně začal můj zájem o zákony, o kterých jsem pak psala. Po rozvodu žiju v Anglii, ale stále se vracím do Íránu. A točím tam filmy.
