Letos se už po osmé v Goethe institutu v Praze konal festival ženské a lesbické kultury Apriles 2002, tentokrát s podtitulem „Žena a čas“. Minulý víkend se ženy i muži mohli zúčastnit řady akcí: projekcí filmů s feministickou, homosexuální nebo transgenderovou tematikou, čtení z děl Svatavy Antošové a Zuzany Brabcové, otevřených diskusních fór tematicky zaměřených například na ženy ve válečných konfliktech, lesbické mateřství, umělé oplodnění či bisexualitu. Prezentovány byly unikátní výzkumy o českých ženských neziskových organizacích a o homofobně motivovaném násilí na ženách na Slovensku. Ženy si mohly na chvíli odložit děti ve speciálním dětském koutku, prohlédnout si výstavy fotografií, šperků, grafiky a kreslených vtipů, případně si dopřát i masáž. V Goethe institutu se ale masírovalo především verbálně: jednotlivé diskusní panely přinesly zajímavé názory a mnohdy i vyhraněné střety.
Ruce pryč
Na diskusi věnovanou zobrazování žen v médiích dorazila řada mladých lidí. Uvědomují si stereotypní prezentaci pohlaví v českých médiích, jsou šokovány billboardy s jednoznačně sexuální tematikou, která se v podstatě v civilizovaných zemích už nevidí. Mluvilo se tedy o billboardu časopisu Cosmopolitan, jenž ukazoval plazící se anorektičku, kterak poníženě „zobe muži z ruky“, nebo o reklamě firmy Nokia, v níž mobilní telefon „hands-free“ umožňuje řidiči auta sápat se po poprsí spolujezdkyně. Nová generace si uvědomuje potřebu změn myšlení v oblasti…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
