Česká televize vysílá již několik pondělků chvilku po desáté večer na ČT 1 nový cyklus pořadů se svůdným názvem Ženský hlas a ještě svůdnější moderátorkou Ester Kočičkovou. Mnozí si ji ještě pamatují z dnes již zaniklého radia Limonádový Joe, které se proslavilo specifickým humorem. Ani ve veřejnoprávní televizi přitom nebylo snadné protlačit třináctidílný cyklus na zajímavá témata, která na obrazovce naprosto chybí: feminismus, domácí násilí, diskriminace žen, sex a erotika či rozdíly v psychice obou pohlaví. Vynutit si prostředky na takový seriál trvalo nakonec téměř dva roky a Ženský hlas nakonec uspěl především proto, že si dokázal vystačit s nízkým rozpočtem. Natáčení třinácti dílů trvalo pouhých deset dní (tři díly denně). Takové vražedné tempo vyžadovalo obrovské nasazení a tvůrci se museli obejít také bez reakcí diváků či kritiky. Jak jsou důležité, bylo přitom dobře patrné v případě pořadu Katovna, který se z vysmívané hospodské debaty dokázal proměnit v důležitou kritickou diskusi. Ženský hlas, na kterém se kromě Kočičkové podílela také Eva Hauserová coby scenáristka, Irena Obermannová jako dramaturgyně a invenčně ho režírovala Kamila Vondrová, ale rozhodně shovívavost nepotřebuje.
Božská Ester
Nápad vnést do televizní rozpravy klasickou rozhlasovou pauzu pro písničku, kdy pozvaní začínají mluvit „normálně“, nestrukturovaně, a mají možnost si mezi sebou vyřešit, co se nestihlo v „oficiálním“ vysílání (aniž by přitom tušili, že kamera…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
