Ewa Borzecká (42) je polská dokumentaristka, známá řadou svých kontroverzních snímků na opomíjená témata, o lidech na okraji společnosti, přehlížených a ponížených. Pracovala v sekci dokumentárních filmů polské televize, v 80. letech byla vyhozena, vrátila se zpět až v letech 90. Podílela se na polsko-japonském projektu Ona znamená žena, spolupracovala s BBC, v současnosti pracuje ve Filmové agentuře TVP. Získala řadu polských i zahraničních ocenění.
Ve svých dokumentárních filmech si vybíráte „okrajová“ témata, bezdomovce, staré lidi… Co vás k nim přitahuje?
Zajímají mě. Třeba bezdomovci: hodně jich znám díky svému otci, lékaři, jsou jeho pacienty, a tak k nim mám blízko. Chtěla jsem je ukázat jinak než obvykle. Mně trvá poměrně dlouho, než něco natočím, protože chci získat co nejvíce informací a materiálu. Dokumentace k filmu o bezdomovcích Oni (2000) trvala víc než rok, částečně jsem s nimi žila. Sžila jsem se s nimi natolik, že chápali moje záměry a necítili se divně, věděli, že je nechci ani posuzovat, ani vystavovat veřejnosti na odiv. Důvěřovali jsme si. Bez důvěry ani nelze natočit pravdivý dokument.
Viděli ten film?
Ano – a líbil se jim, hlavně proto, že viděli sebe. Nic jim nevadilo, kromě délky snímku. Točili jsme totiž několik měsíců a oni si mysleli, že to bude několikahodinový film. Musela jsem jim vysvětlit, že se film stříhá a nepoužívá se všechno, co se natočí. Situace bezdomovců v Polsku je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
