Rozpočtová záplata

Přesně ve dnech, kdy náměstek ministra financí Miroslav Havel oznamoval, že státní rozpočet za rok 1996 skončil schodkem ve výši 1,7 miliardy korun, přišel jeho šéf Ivan Kočárník s návrhem změny zákona o dani z přidané hodnoty, která má mimo jiné přinést i citelné zvýšení DPH u energií a některých stavebních prací. Záměr ministra financí, mírně řečeno, překvapil - a nejen ekonomy. Někteří pak přímo neskrývali rozpaky. „Myslím, že revoluční doba už skončila a že bychom neměli tak náhle dělat takové významné kroky, a už vůbec ne v pololetí,“ poznamenal ironicky předseda koaličních lidovců Josef Lux.

Zoufalý krok

Okolnosti skutečně nasvědčují tomu, že Kočárníkův krok byl zoufalou reakcí na ohromný humbuk, který se na přelomu roku rozpoutal kvůli hrozícímu deficitu státní kasy. Prognózy z listopadu o propadu ve výši 10 miliard sice postupně stále více slábly a na začátku ledna zamrzly na předpovědi 4 miliard, avšak fakt, že výsledné rozpočtové saldo nakonec nečiní ani minus dvě miliardy, nic nenadělá s mediálně přitažlivou skutečností, že jsme se po několika letech přebytku ocitli v červených číslech. Většinu daňových poplatníků včetně řady ekonomů a poslanců pak nerozčílilo ani tak to, že se má u určitých komodit zvednout daň z přidané hodnoty (jisté přesuny a harmonizace se čas od času provádějí v každé vyspělé tržní ekonomice), ale na pováženou je skutečnost, že ministerstvo financí plánovalo uskutečnit daňovou operaci s platností už od července …