0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Komentáře28. 12. 19976 minut

Celkem levný zájezd

14-mobr-23-petracek2.gif • Autor: Respekt

Když dva dělají totéž, není to totéž. Klišé nahánějící husí kůži, ale - marná sláva - často trefné. Dokonale se uplatnilo v polovině prosince při tom, čemu se dnes říká „rozšiřování euroatlantických struktur“. V sobotu 13. prosince Evropská unie rozhodla, že už za tři měsíce nabídne jednání o vstupu šesti kandidátům včetně Česka. V úterý 16. prosince pak Česko, Polsko a Maďarsko podepsaly přijímací protokol do Severoatlantické aliance. Člověk by si letos až pomyslel, že sleduje jakýsi paralelní slalom. Jako by se NATO i EU po dlouhém váhání začaly předhánět kdo s koho, kdo se rozšíří dříve. Ale realita je složitější. Jako vrabec v hrsti se zatím rýsuje jen Aliance, a to ještě s podmínkou.

Ano, ale - ano, ne

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Představitelé EU mohou prohlásit cokoliv, neboť dobře vědí, že jejich organizace je spoutána nekonečným řetězem předpisů, pravidel a společných politik. Země, která chce do Unie vstoupit, se musí nejdříve sama změnit k jejímu obrazu, tedy přizpůsobit jí svůj právní řád, své zákony, svou politiku. Na druhé straně se přestavuje i sama Unie. Proto také kandidát, který se chce měnit k obrazu Unie, tento obraz v podobě, jež bude odpovídat okamžiku jeho vstupu, ani nezná. Proto může sama Unie říkat: zahájíme s vámi jednání, ale přijmout vás můžeme jedině tehdy, pokud k tomu budete zralí vy, tedy změníte to a to a to, a současně k tomu budeme zralí i my, tedy změníme to a to a to. Stále tak slyšíme „ano, ale“.

Jazyk NATO mnohem více připomíná…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Pojďme si promluvit o mužích
Zobrazit články