Čím stále hrozí Kašmír

Pákistánské a indické jednotky na sebe přes spornou hranici v Kašmíru střílejí často. Podle pozorovatelů OSN jen Pákistán podal od roku 1991 kolem 6 000 stížností na porušení příměří indickými silami. Naopak Pákistánci údajně loni napadli indické pozice třítisíckrát. Generálové na obou stranách vnímají tyto „rutinní“ přestřelky spíše jako povyražení pro své jinak lelkující vojáky. Avšak poté, co minulý týden mešitu ve Farvánu v Azád Kašmíru, tedy na území kontrolovaném Pákistánem, srovnaly se zemí rakety a usmrtily 22 lidí, se útoky prudce vystupňovaly.

Válka nehrozí

Přesto se většina analytiků i politiků shoduje, že válka teď bezprostředně nehrozí. Oba rivalové jako již tradičně svádějí odpovědnost za incident jeden na druhého a častují se krajně nevybíravými výrazy. Cynici překvapeni nejsou. Argumentují, že na indickém subkontinentu uzrála doba pro vyjádření nespokojenosti. Mohou mít pravdu. Uvážíme-li vnitřní rozpory v obou zemích, pak domnělá hrozba z Indie je lepidlem, které tmelí Pákistán, a předpokládané pákistánské ohrožení zceluje zase Indii. Avšak nelze vinit oba premiéry, Bénazír Bhuttovou a Nárasimhu Ráa, že kašmírské drama záměrně režírují. Zdá se, že příliš mnoho je mimo jejich kontrolu.Pákistánský prezident Farúk Legharí obvinil z útoku Indii. Prohlásil, že jde o krajně nebezpečnou eskalaci napětí, ale vyloučil možnost, že by jeho země rozpoutala válku: "Útok na bezbranné civilisty je nezodpovědným barbarstvím. Podle mého mínění…