Jedenadvacet dlouhých let

Poválečné období skončilo, těmito slovy uzavřel triumfující Gianfranco Fini první sjezd Národní aliance v lázeňském městečku Fiuggi, asi 40 kilometrů na jih od Říma. V jakékoliv jiné zemi by podobná poznámka vyvolala ironický úsměv. V Itálii toto prohlášení do jisté míry odpovídá pravdě.

Důchod od Duceho

V povědomí ostatních evropských národů se fašismus kryje v podstatě s nacismem. Věc je pochopitelná, protože od roku 1938 Mussolini úzce spojil osud své země s Třetí říší - se všemi tragickými následky, které jsou obecně známy. Problém spočívá jinde: Mussolini byl předsedou italské vlády po 21 dlouhých let, od roku 1922 až do léta 1943. Mnoho Italů ještě donedávna jen velmi nerado připouštělo, že mnoho věcí zavedených do této země ve dvacátých či třicátých letech se dochovalo dodnes. Skutečnost, že šlo o diktaturu, na tomto konstatování nic nemění.Je třeba vyjít z faktu, že Mussolini byl ve svých mladých letech dlouholetým představitelem tzv. maximalistického křídla Italské socialistické strany. Po jistou dobu působil i jako šéfredaktor stranického deníku l'Avanti. Na své socialistické začátky nezapomněl ani v době, kdy předsedal fašistické vládě. Ta zavedla v Itálii povinné důchodové zabezpečení a soustředila je v ústavu INPS (Instituto Nazionale di Previdenza Sociale), který pod stejným jménem existuje dodnes. Vzhledem k nízkým penzím zavedla tzv. liquidazione: při odchodu z pracovního místa či do důchodu obdržel zaměstnanec za každý…