Kuba stále neoblomná
Třicet dva let je bez podstatnějších změn na Kubě u moci skupina lidí, která uskutečnila revoluci proti Batistově diktatuře, ale nebyla schopna za tu dobu uspořádat ani řádné volby.
Třicet dva let je bez podstatnějších změn na Kubě u moci skupina lidí, která uskutečnila revoluci proti Batistově diktatuře, ale nebyla schopna za tu dobu uspořádat ani řádné volby. Chronická únava a latentní nespokojenost kubánských občanů, spojené s absolutním nedostatkem základních životních potřeb, se začaly zcela otevřeně projevovat již v roce 1985.
Castrovské vedení zareagovalo v podstatě trojím způsobem: především začalo hledat potenciální spojence v těch marxistických režimech, o nichž bylo jasné, že z různých důvodů budou proti Gorbačovově tehdejší politice přestavby. Byly to zejména Albánie, Čína a Severní Korea, částečně pak Rumunsko a Kambodža.
Nový kurs
Otevřeným signálem k zostřenému kursu kubánského vedení a jeho orientaci na výše jmenované spojence byl projev nejvyššího albánského státního představitele Ramize Alii na kubánském vyslanectví v Tiraně 2.ledna 1989. Alia zde pravděpodobně vešel do dějin tímto výrokem: „Marxisticko- leninská hnutí na jih od Rio Grande očekávají veliká vítězství. Síly, které zde třímají prapor revoluce, mohou očekávat nejen předávání zkušeností, ale i účinnou pomoc od světového revolučního předvoje - Albánie, Kuby a Nikaraguy!“
Ještě předtím, jako odpověď na Gorbačovovu politiku, vyhlásil Fidel Castro svůj program „rectificación“, někdy též nazývaný „castroika“. Kubánská rectificación však neměla být žádnou hlubší změnou, dokonce ani v gorbačovovském stylu reformovaného socialismu. Ve své…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
