Trojí požehnání
Matky dvojčat nedostanou jen dvojnásobný příděl radosti - jsou navíc zdravější než ostatní matky

Dvojčata odjakživa vyvolávala v lidech smíšené pocity. Někdy byla považována za prokletí a nechtěnou zátěž pro rodinnou kasu. Jindy byla vnímána jako požehnání, či dokonce známka otcovy větší mužné síly. Pokud však mají pravdu Shannen Robsonová a Ken Smith z Utažské univerzity, je narození dvojčat spíše důsledkem silné tělesné konstituce matky než otcovy potence.


Tato myšlenka na první pohled působí zvláštně. Porod a výchova dvojčat jsou přece náročné pro matku i pro děti. Dalo by se očekávat, že veškeré výhody z vícečetných porodů budou vykoupeny například vyšší novorozeneckou a mateřskou úmrtností. Z tohoto pohledu jsou dvojčata pravděpodobně nahodilým vedlejším produktem přirozené pojistky proti riziku potratu zárodku v rané fázi těhotenství. To by vysvětlovalo, proč je počato mnohem více dvojčat, než se jich narodí, a proč jsou dvojčata tak vzácná (byť jsou v současnosti běžnější jako důsledek umělého oplodnění). Představují 6 až 40 živě narozených dětí z 1000, v závislosti na zemi, kde matka žije.
Robsonová a Smith se však domnívají, že toto je převrácený pohled na věc. Ačkoli u všech žen dochází ke kompromisům v tom, kolik sil jejich tělo věnuje rozmnožování a kolik si ponechá k zachování vlastního zdraví, tělesně zdatné ženy si mohou dovolit více z obojího než křehotinky. A jak lépe dát najevo zdatnost než porodem vícerčat? Jinými slovy, tito dva badatelé vyslovili závěr, že matky dvojčat budou nejen celkově reprodukčně úspěšnější, ale budou i zdravější než ty, které rodí děti po jednom.
Definovat evoluční vztah mezi plodností a zdravím je však ošemetné. Díky moderní medicíně a pohodlí hospodářského růstu dnes ženy kdekoli rodí méně dětí, než rodily v dávné evoluční minulosti, kdy se utvářela lidská těla a fyziologie – zároveň se ale více narozených dětí dožívá dospělosti. V Evropě a Severní Americe se tento demografický přechod započal kolem roku 1870.
Dvojčata v Salt Lake City
Jedním z možných řešení je zkoumání záznamů z doby před tímto demografickým přechodem. Bohužel však jen málo úřadů v oněch dobách vedlo natolik pečlivou evidenci, aby se tyto údaje daly adekvátně statisticky analyzovat. Výjimkou je v tomto ohledu stát Utah. Mormoni, kteří v jeho počátcích představovali valnou většinu jeho obyvatel, přikládají demografickým záznamům velkou důležitost. Organizace Pedigree and Population Resource, jejímž ředitelem je právě Ken Smith, podporuje databázi obsahující 1,6 milionu genealogických záznamů o obyvatelích Utahu od počátku 19. století až do 70. let 20. století.
Aby ověřili svou teorii o výjimečných kvalitách matek dvojčat, pátrali Robsonová a Smith v záznamech po ženách narozených mezi lety 1807 a 1899, které se dožily více než 50 let, tedy věku, kdy obvykle u žen dochází k menopauze. Vyloučili ženy, které se provdaly více než jednou nebo které ovdověly před 50. rokem věku – a vzhledem k tomu, že jsme v Utahu, také ženy, jež žily v polygamním svazku, které bývaly dříve u mormonských osadníků legální. (Počátkem tohoto roku uveřejnil Smith s kolektivem spolupracovníků studii, podle níž s čím více ženami musela mormonská žena sdílet manželský svazek, tím méně potomků měla šanci porodit.) Získali tak vzorek asi 59 tisíc žen, z nichž zhruba 4600 alespoň jednou porodilo dvojčata.
Badatelé se rozhodli analyzovat důsledky demografického přechodu tak, že rozdělili vzorek na ženy narozené před rokem 1870 a ženy narozené v tomto roce či později. Výsledky, které před nedávnem uveřejnili v časopise Proceedings of the Royal Society, potvrzují jejich hypotézu. Ve skupině žen narozených před rokem 1870 měly matky dvojčat v průměru o 1,9 dítěte více než matky rodící děti po jednom. Matky dvojčat narozené po roce 1870 měly o 2,3 dítěte více. Z evolučního hlediska je však důležitější, že se více jejich dětí dožilo dospělosti. U matek dvojčat narozených před rokem 1870 se dožilo 18 let věku o 1,24 dítěte více než u ostatních matek. Po roce 1870 stoupá toto číslo na 1,56 dítěte.
Porod dvojčat pochopitelně automaticky navyšuje celoživotní plodnost matky v poměru k počtu jejích těhotenství o jedno dítě. Protože však jen málo žen porodí dvojčata více než jednou, vyplývá z výše uvedených údajů, že matky dvojčat byly plodnější, i když nebereme tento jev v úvahu. Vítězily však nad matkami s jednočetnými porody i v jiných reprodukčních měřítkách, například měly kratší rozestupy mezi jednotlivými porody a své poslední dítě porodily v pozdějším věku.
Nejpozoruhodnější však je, že matky dvojčat narozené před rokem 1870 se také dožily vyššího věku než ženy, které dvojčata neměly – jinak řečeno, byly zkrátka zdravější. To naznačuje, že aspoň z evolučního hlediska dvojčata rozhodně nejsou prokletím, ale naopak známkou supermatky. ď‘
© 2011 The Economist Newspaper Limited. All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Respekt.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.



















