Didier Eribon: Naše společnost přistupuje k péči o staré lidi skandálně a musíme to změnit

Povedlo se mu něco nevídaného. Dvakrát vynesl na světlo téma, které má masivní rozměry, ale společnost dlouho dělala, že neexistuje. Po smrti svého otce v knize Návrat do Remeše mluvil o tom, co pro něj znamenal původ z dělnické třídy, a je to i jeho zásluha, že se třídní pohled na společnost vrátil v posledním desetiletí do veřejné debaty napříč celou Evropou. Nyní po smrti své matky Didier Eribon promýšlí další velké neviditelné téma a tím je stáří. Společnost posedlá dlouhověkostí začíná prožívat i její odvrácenou stránku. Stáří přináší bezmoc a ta má podle Eribona také výrazně politickou podobu. 

Kdy jste si poprvé začal všímat toho, že jedním z největších společenských problémů dneška je stáří a to, že se o něm dostatečně nemluví?

Pochopil jsem to, když mi moje matka začala chřadnout před očima. Bylo jí něco přes osmdesát, když si poprvé začala stěžovat na zdravotní problémy a už pro ni bylo těžké chodit. To ještě žila ve vlastním bytě. Její stav se ale zhoršoval, a když jednoho dne upadla, bylo jasné, že si už bez pomoci neporadí. Tehdy jsme se s bratrem rozhodli, že ji s jejím souhlasem dáme do domu s pečovatelskou službou ve vesnici kousek od Remeše. 

S jakými pocity jste to prožíval?