Největším objevem bylo, že něco jako antroposofická moderna vůbec existuje

Antroposofie a její duchovní otec Rudolf Steiner (1961–1925) jsou v povědomí lidí spojeni hlavně s waldorfským školstvím, antroposofickou medicínou či s biodynamickým zemědělstvím. Téměř neznámá je autorsky velmi plodná éra antroposofického umění u nás, především v první polovině minulého století, zastoupená převážně v Praze žijícími a tvořícími umělci – německými, židovskými, českými, ale i chorvatskými či maďarskými. Opomíjenou kapitolu moderního umění zmapoval David Voda. V chebské galerii GAVU nedávno skončila výstava Pražská antroposofická moderna 1907–1953, na níž se podílel, sestavil také stejnojmennou, česky a německy psanou publikaci, kterou vydalo Arbor vitae. Je též autorem monografické výstavy antroposofického malíře Rudolfa Michalika či spoluautorem trojjazyčné knihy Aenigma. Sto let antroposofického umění. Antroposofickému umění, s nímž se poprvé setkal ve svých jednadvaceti letech, očividně propadl. Za publikaci Pražská antroposofická moderna 1907–1953 převzal tento týden česko-německou Cenu Otokara Fischera.

Kromě vášně pro antroposofické umění jste majitelem galvanické zinkovny, kde také pracujete. Jak se to spolu sešlo a jde dohromady – zinkovna a antroposofické umění?

Když se ohlédnu zpět, mělo to vše určitý řád, jako by to někdo zkomponoval. Můj tatínek budoval galvanické linky už v sedmdesátých letech. A já měl již na základní škole povědomí o technologickém postupu. V podstatě se tak celý život pohybuji mezi uměním a světem průmyslových povrchových úprav. V jednadvaceti jsem se pak setkal s antroposofickým uměním a hlavně s odcházející starou gardou české antroposofie. Ta byla ještě spojena s étosem disentu a ezoterického undergroundu – a mě to už nepustilo.

Proč je antroposofická moderna opomíjenou kapitolou moderního umění, veřejnosti téměř neznámou?