Ranní postřeh Martina Bútory: Pozdrav ze „střechy světa“

Nepamatuji si, kdy jsem v životě viděl tak hýřivě jasné barvy. Zvýraznily je exotické kostýmy účinkujících – pestré hedvábné látky, výrazné šperky, dlouhé splývavé rukávy na košilích mužů, kožešinové pokrývky na hlavách přizpůsobené drsným vysokohorským podmínkám. Devět dynamických tanců v bratislavském Divadle P. O. Hviezdoslava v Bratislavě v podání Tibetského institutu scénických umění přineslo ohromující umělecký zážitek.

V pozadí zněl rychlý rytmus bubnů, v popředí dva hudebníci troubili na dung čen – několikametrový teleskopický dechový nástroj z mosazi. Hluboké tóny dung čenu, které kdysi vibrovaly himálajskými údolími, a rytmy tanců v nás doznívaly ještě dlouho po představení. Superlativy jsou namístě: uchvátila nás kultura nabízející radost a harmonii, které jsou pro tibetský život typické již po staletí.

Tibetská náhorní plošina, „střecha světa“ s průměrnou nadmořskou výškou až 4900 metrů, je domovem obyvatel, jejichž kultura, spojující náboženské rituály s nomádskými tradicemi, se formovala i díky staletím izolace. Hudba propojuje klášterní zpěvy s písněmi nomádů a venkovských komunit. Bratislavské představení představilo i ikonické prvky této kultury: jaky i tradici pití čaje. Jaci jsou pro každodenní život nepostradatelní – poskytují mléko, máslo, vlnu i kůži. Tradiční tibetský máslový čaj se připravuje z mléka jaků.

„Tibetská kultura je jedinečná a mírumilovná kultura, kterou by si svět měl zachovat,“ řekla na úvod akce Suzanne Kiss. S manželem Csabem Kissem poprvé hostili dalajlámu, nejvyššího duchovního vůdce tibetského buddhismu, v roce 2000 v galerii At Home, umístěné v kdysi zchátralé synagoze v Šamoríně, kterou zrenovovali. Nejprve synagogu navštívili čtyři tibetští mniši, aby v jejích prostorách vytvořili magický symbol z barevného písku. mandalu, představující jednotu a rovnováhu. Deset dní sypaly z barevného písku posvátný obraz znázorňující harmonické spojení kruhu a čtverce. Vyvrcholením dalajlámovy návštěvy bylo obřadní vysypání pískové mandaly do Dunaje jako symbol pomíjivosti lidského života.