Ranní postřeh Ivana Mikloše: Macinka & Turek, Pat a Mat české politiky

Jak po očku sleduji českou politiku, tak mě nejvíce fascinuje fenomén Macinka & Turek

O podobnosti slovenského (ale i maďarského) politického vývoje s tím českým po loňských českých parlamentních volbách se už psalo hodně a jisté podobnosti tam opravdu jsou. Zjevně to znepokojuje i významnou část české společnosti, o čemž nejlépe svědčí masové projevy veřejného nesouhlasu s takovouto politikou, naposledy nedávno na Letné. Souhlasím však i s těmi komentátory a pozorovateli politického dění, kteří argumentují, že jisté podobnosti tam sice jsou, ale zároveň platí, že Babiš není Fico a že nebude ani ochoten, ani schopen zajít ve své politice tak daleko, jak to dělá Fico u nás na Slovensku. Což ale zároveň neznamená, že není důležité, aby byla česká občanská společnost ostražitá a nenechala se těmito rozdíly uchlácholit.

Nemyslím si, že by byl Babiš v principu zásadovějším či zodpovědnějším politikem, než je Fico. Hlavním důvodem, proč Babiš nepůjde tak daleko jako Fico, je fakt, že není až tak odkázán na antisystémové, tedy proruské, extremistické, xenofobní a konspiračními teoriemi ovládané voliče, jako je tomu v případě Fica, který už může lovit jen v těchto vodách. A zadruhé, v Česku je takových voličů relativně méně než na Slovensku.

Proč mě však nejvíc fascinuje tragikomická dvojice Macinka & Turek? Protože navzdory tomu, že jsme na tom na Slovensku politicky hůře než vy v Česku, něco takového u nás nemáme. Máme Danka, Blahu, Kotlára, vy máte zase Okamuru, Reichla či Konečnou. Jsou si velmi podobní, ale mám z nich pocit, že si na nic nehrají, že jsou tak řečeno autenticky kognitivně znevýhodněni, a proto logicky a přirozeně oslovují podobně postižené voliče. Ale dvojice Macinka & Turek, to je něco, co u nás na Slovensku nemáme. Oni se totiž stylizují do polohy, která je v tak diametrálním rozporu s jejich schopnostmi, ale i možnostmi, že je to jen směšně trapné.