Ranní postřeh Ivana Mikloše: Buďme na politiky nároční, ale neočekávejme od nich dokonalost a bezvadnost

Sleduji českou politiku jen sporadicky, nepravidelně a z dálky. Ale právě takový pohled může být užitečný, neboť je očištěn o každodenní pěnu výroků, reakcí, argumentů a protiargumentů, útoků a protiútoků. A musím říci, že z takového nadhledu jsem měl z premiéra Fialy, jeho vlády a jeho koalice velmi dobrý dojem. Dokonce jsem měl pocit, že to byla jedna z nejlepších českých vlád, i proto jsem byl překvapen, když jsem četl, jak je tato vláda neoblíbená. To se nakonec projevilo i v loňských volbách, po kterých se k moci vrátil Andrej Babiš, tentokrát s Okamurou a Motoristy.

Myslím si, že nakonec nic lepšího neilustruje kvality Fialovy vlády než výkon té aktuální, Babišovy. A zjevně si to nemyslím jen já, právě jsem se z výsledků průzkumu CVVM dozvěděl, že zatímco Fialově vládě věřilo 29 procent občanů, té dnešní – Babišově – věří 25 procent lidí.

V této souvislosti jsem si vzpomněl na průzkum pár měsíců před volbami v roce 2025, který mluvil o tom, že až 400 tisíc voličů koalice Spolu nechce jít volit. Nevím, kolik z nich nakonec opravdu volit nebylo, ale předpokládám, že právě jejich neúčast mohla být jednou z příčin neúspěchu koalice Spolu a mohla vést k vytvoření dnešní „hnědé“ koalice.

Zažíváme to znovu a znovu. Nároční, vzdělaní a informovaní voliči standardních politických stran očekávají od svých reprezentantů bezvadný výkon, neodpouštějí jim nejen chyby, spory a kauzy, ale často ani kompromisy. A pak mnozí z nich, znechucení nenaplněním svých z podstaty politiky nereálných očekávání, zlomí nad svými stranami hůl a zůstanou doma. Jelikož jsou nároční, vzdělaní a informovaní, nevolí populisty, demagogy a šarlatány, ale část z nich může podlehnout svodům nových stran, které je ještě nestihly zklamat.