Petr Bittner: Díky, že už nemůžem
Proč jsem ani tentokrát nešel na Letnou
Přiznám se, že se posledních několik let nedokážu ztotožnit s „letenskou“ protestní atmosférou. Podepsal bych bez problémů patrně všechny požadavky, které Milion chvilek a přidružené organizace za svou historii formulovaly. Obecnější rámec celého „hnutí“ se mě však nedotýká – nemůžu se zbavit pocitu, že velká část z těch statisíců lidí, kteří ty úctyhodné počty rok co rok tvoří, se mnou sice sdílí většinu hodnot a přesvědčení, ale pokud jde o jejich výklad, obývají vlastně docela jinou realitu než já.
Neříkám to proto, že bych chtěl tyto akce kritizovat. V minulosti jsem se o to ze své pozice autora s politicko-filozofickým backgroundem párkrát pokoušel – věřím (aspoň v téhle oblasti) svojí intuici a měl jsem za to, že se z jejích kořenů dovedu vypsat. Ale při zpětném pohledu si nemyslím, že se mi to někdy podařilo. A tak jsem se jednoho dne rozhodl, že se celým hnutím nechám projednou oslovit jako občan, bez nějakých přechytralých ambicí vysvětlit „těm naivním“, jak to dělat líp. S tímto krokem se pro mě stalo snazší pokusit se popsat, proč jsem ani letos na Letné nebyl a proč bych se tam necítil dobře.
Listopadové oslavy rozlišuju na dvě dimenze – připomínkovou a akční. Ta připomínková se vztahuje k místům a symbolům, které si spojujeme s ustavujícími událostmi moderních dějin demokracie v českých zemích. Letná, Národní, Modlitba pro Martu… Ta akční dimenze je pak snahou využít tento odkaz a sílu, kterou v občanské společnosti vzbuzuje, k vymáhání konkrétních politických změn. Jedna bez druhé se neobejdou. A zatímco ta vzpomínková zůstává „věrná“ listopadovým událostem po právu, neboť jim vděčíme za mnohé, ta proaktivní v mých očích právě v téhle tvrdohlavé rituální repetitivnosti dávno skončených bojů selhává, protože se nepouští do bojů, které zoufale potřebujeme dnes.


Úhlavní soupeř chvilkařů Andrej Babiš je přitom zářným příkladem, jak se adaptovat na nové podmínky: prominent, konfident a vzorný agent minulého režimu dnes stojí před týmž národem jako znovuzvolený premiér a jeden z nejbohatších lidí v demokratické kapitalistické zemi. Nejsem si jistý, jestli si občanské hnutí dostatečně uvědomuje, že spolu tyhle věci souvisejí, a že máme-li se dobrat svobodnější a spravedlivější společnosti, musíme řešit obě. Místo toho totiž i letos sleduji ze záznamu Mikuláše Mináře, jak navrhuje, aby lidé psali na výlohy jako „reverzní zelináři“ heslo „proletáři všech zemí…“, které statisíce lidí s chutí doplní po vzoru Jiřího Kodeta z Pelíšků.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Letná proti 4:36
Stovky tisíc lidí se dnes odpoledne shromáždily na pražské Letné, aby podpořily veřejnoprávní média, o jejichž svobodu a nezávislost se obávají. Protest proti zákonu, který ruší rozhlasový a televizní poplatek, převádí financování České televize a Českého rozhlasu na stát a ubírá jim peníze, svolal spolek Milion chvilek.



















