Manželka se k našemu psovi chová jako k dítěti s vše mu podřizuje

Jsem více než třicet let ženatý. Řekl bych, že šťastně. Naše děti jsou už dospělé, osamostatnily se a odešly z domu. Chápu, že to byl pro mou manželku těžký přechod – zejména proto, že dlouhá léta věnovala velkou část svého života právě jim. 

Problém, se kterým se na vás obracím, se týká našeho psa. Máme ho asi tři roky, je to menší plemeno, je přátelský. Já ho mám v podstatě také rád – ale také mám stále větší problém s tím, jak se k němu chová moje manželka. Je k němu doslova připoutaná. Mluví s ním jako s dítětem, všechno mu toleruje, přehlíží, když něco zničí nebo když ji nenechá spát. A stále častěji nám kvůli němu ruší plány – třeba nechce jet na dovolenou, pokud tam pes nemůže jet s námi.

Několikrát jsme se proto i pohádali. Například, když ho opakovaně pustila na postel, ačkoli jsem ji slušně žádal, aby to nedělala. Mám pocit, že můj názor je v tomto tématu naprosto nepodstatný a pes má vždy přednost. 

Nechci vyznít jako nějaký žárlivý cholerik, psa mám rád, ale tohle se mi už zdá jako nezdravá náhrada za děti. Potřeboval bych radu, jak jí to vysvětlit bez výčitek nebo útoku. Jak si s partnerkou povídat o něčem, co vnímáme zcela odlišně, a jak jí pomoci uvědomit si, že něco není v pořádku?