ChatGPT je pro mě jako kámoš, který všemu rozumí. A nestydím se s ním mluvit o čemkoli

Když se Jiří Převorovský ráno nasnídá, otevře si na mobilu aplikaci ChatGPT a robotickému asistentovi uvnitř přístroje nahlásí, co právě snědl. Ve slunné ráno na začátku srpna, kdy spolu mluvíme, to byla ovesná kaše s tvarohem a aplikace ihned spočítala množství kalorií, které takový pokrm představuje. Třicátníkovi z jihomoravského Mikulova poté příjemným mužským hlasem oznámila, kolik toho dnes smí ještě spořádat, aby dodržel svůj denní výživový limit.

Stejný hlas bude Převorovského provázet po celý den a zastane roli jakéhosi univerzálního kouče pro život. Chvílemi bude osobním trenérem, který se postará, aby splnil své pohybové závazky, jindy se promění ve vztahového terapeuta a poradí mu, jak překonat neshody s partnerkou nebo jak mít lepší sex. Bude ale i motivátorem, jenž ho povzbudí, aby realizoval drobné mimopracovní projekty, o kterých sní. Na konci dne Převorovský vyzve virtuálního asistenta, aby zhodnotil, jak se mu stanovených cílů dařilo dosahovat. A před spaním se s ním ještě pomodlí modlitbu navrženou ve stylu jeho oblíbeného katolického kazatele Anselma Grüna. Poté se oba uloží k spánku, aby se znovu uslyšeli další den ráno.

Tenhle obraz by ještě před pár lety zněl jako vystřižený z vědecko-fantastického filmu, teď jde ale o popis reality, která je dostupná každému. To, co dělá třicátník z jižní Moravy, může provádět kdokoli – stačí mít mobil s připojením k internetu a stáhnout si do něj ChatGPT nebo jinou aplikaci využívající umělou inteligenci. O těchto nástrojích se mluví jako o převratném vynálezu, jenž zásadně změní svět práce, prakticky denně vycházejí články o tom, v jakých oborech člověka už brzy nahradí robot, protože jeho činnost zastane lépe a rychleji. Mnohem méně se toho však ví o tom, k čemu běžní lidé umělou inteligenci skutečně používají už dnes. Sonda do života několika Čechů, kteří to dělají denně, ukazuje, že jde o velké změny, jež s sebou přinášejí úplně nové otázky.

Hej kámo