Ranní postřeh Lukáše Jelínka: Malá (politická) reklama na hudební festivaly

Kdy jindy než v létě, o prázdninách se lze nejsnáze oprostit od politiky, stresu a všemožných kulturních válek. Já svůj čas potom dělím mezi hory a muziku. Až na stará kolena jsem poznal, jak příjemné může být mísení lidí na festivalech a koncertech. Smažou se sociální, generační i názorové rozdíly, všichni nasadí pohodové výrazy a vlní se do rytmu. 

Na Colours of Ostrava jsem i letos zažil zábavné historky, jako když na jednom z rockových vystoupení chtěl nadšený tatínek umístit kočárek tak, aby capart v něm měl co nejlepší výhled na pódium. „Neblázni, toho maximálně zajímá, když se někde něco hýbe. Úplně mu postačí dívat se na velkoplošnou obrazovku,“ rozumně opáčila maminka.

A protože čas dovolených finišuje, chtěl jsem zde této formě oddychu udělat reklamu, abychom nasbírali síly do politické divočiny, která se s volbami nezadržitelně blíží. 

Jenže člověk míní, život mění. Také hudbu už opanovala politika, jak třeba ukázaly debaty nad koncem Oty Klempíře v kapele J.A.R. Koneckonců i muzikanti mají svůj pohled na společnost a na svět. Z některých cítíte – a to leckdy i v jejich hudbě – doširoka otevřené srdce liberálů a multikulturalistů, z dalších důsledný příklon k vlasti, řádu, tradicím.